Byt v pražském Braníku (140 m²) mě od prvního pohledu na půdorys zaujal neobvyklostí. Dispozice měla atypický, lomený tvar — rozhodl jsem se ji nepotlačovat, ale použít jako hlavní kompoziční téma. Katalogový nábytek by sem neseděl; klíčové kusy jsem proto navrhl téměř všechny na míru.

Srdcem obývacího pokoje s kuchyní je jídelní stůl, jehož tvar přesně reaguje na nepravidelný půdorys. Nešlo o standardní obdélník, ale o solitér šitý prostoru — jedno z nejsilnějších gest celého projektu.

Další dominanta je lamelová stěna za televizní sestavou se skrytými dveřmi, které opticky splývají s plochou. Skryté dveře musely sedět na milimetr s rytmem lamel. Motiv lamel jsem protáhl do ložnice: obklad za postelí plynule přechází do stěny, která částečně odděluje ložnici od šatny. Plná příčka by prostor rozdělila; částečné oddělení drží vzdušnost i materiálovou kontinuitu.

Dětský pokoj jsem navrhl jako pokoj pro malého astronauta — téma vesmíru v barvách, tvarech nábytku i detailech, ale tak, aby zůstal funkční a proměnitelný s věkem dítěte.

Během realizace jsem osobně dohlížel na truhlářské práce i stavební úpravy. Výsledkem je byt, kde atypický půdorys není omezení, ale příležitost — a práce na míru propojuje místnosti v jeden celek.